Záhady zániku vzducholodi Italia

Tragický let vzducholodi Italia k severnímu pólu v roce 1928 je dodnes v povědomí veřejnosti - u nás mimo jiné i díky účasti českého vědce Františka Běhounka. Méně se ví, že kolem zániku vzdušného obra je dodnes celá řada záhad a nevyjasněných okolností.

Velitel výpravy italský generál a letecký konstruktér Umberto Nobile nebyl nezkušený nováček. Měl za sebou řadu letů na vzducholodích, z nichž mnohé sám zkonstruoval. Před expedicí Italie přeletěl na prakticky stejné vzducholodi Norge z Evropy do Ameriky přes severní pól. Před osudným pádem podnikla Italia nejen cestu z Milána až na Špicberky, ale i několik průzkumných letů nad neprobádanými oblastmi dalekého severu. Expedice měla být završena letem k severnímu pólu a vysazením skupiny výzkumníků na ledové kry.

Pád na ledové kry

Nad severní pól se Itália dostala 21. května bez větších problémů. Počasí však nebylo příznivé a ke řízení tábora na kře proto nedošlo. Jeho vybavení později trosečníkům zachránilo životy... Při zpátečním letu vzducholoď bojovala s nepříznivým větrem, ale stále se blížila k základně na Špicberkách.

Od předpokládaného přistání výpravu dělily již jen hodiny, když se Italia náhle vzepnula přídí vzhůru a současně začala prudce klesat. Nobile nechal spustit všechny tři motory na plný výkon a současně poslal jednoho muže na hřebet lodě, aby zjistil, zda jsou uzavřené všechny ventily pro vypouštění nosného plynu. Pokles se zrychloval a přecházel v pád. Na poslední chvíli se ještě podařilo vypnout všechny motory. Následoval drtící úder.

Nejdříve narazila gondola zadního motoru a utrhla se i se strojníkem Pomelou. Zemřel patrně ve chvíli nárazu nebo krátce po něm. Nobile se ještě pokusil dovést vzducholoď k rovnějšímu a měkčímu sněhovému poli, ale Italia už na pohyby kormidel nereagovala. Záď odlehčená náhlou ztrátou motoru se zvedla a další úder ledu směřoval na velitelskou kabinu, která se odtrhla od trupu.

Ti, kdo přežili, nad sebou viděli Italii s rozervanou ranou v místech, kde dřív byla velitelská kabina. Na lávce levého motoru stál strojník Arduino. Troska vzducholodě rychle stoupala a za chvíli zmizela v mlze. Spolu s ní navždy zmizel fyzik Pontremoli, strojníci Arduino, Caratti a Ciocca, opravář Alessandrini a novinář Lago.

Mysterium severu

Italia byla více než sto metrů dlouhá, přesto se po ní nenašla jediná stopa. Přitom objevit tuto obrovskou trosku, či alespoň něco z jejího zařízení, prázdné kanystry od benzínu a další vybavení na pozadí bílého ledu neměl být pro desítky záchranných výprav, žádný problém. Polární pustiny vydala i svědky záhuby mnohem menších strojů a skromněji vybavených trosečníků. Již při pátrání po Italii například zahynul slavný polárník Roald Amundsen v malém hydroplánu - a část z trosek se našla. Dokonce podle nich bylo možné rekonstruovat závěrečnou fázi tragédie. Byly objeveny také malé bóje se zprávami, které na led shazovala švédská výprava, která se na počátku 2O. století vydala k severnímu pólu v balonu. Naproti tomu obrovská Italia a posledních šest mužů její posádky odešli do neznáma bez jediné stopy. Jejich osud zůstal navždy jednou ze záhad severu, přestože Nobile vynaložil mnoho úsilí na objasnění jejich osudu.

Umberto Nobile ve svých pamětech napsal, že když se troska Italie ještě jednou vznesla nad mraky, lidé na palubě nepochybně ještě jednou spatřili slunce, aby je vzápětí ztratili navždy. Může ale někdo říci, co spatřili doopravdy? Zmizení obrovské vzducholodě bez sebemenší stopy nutně vyvolává asociace s osudem lodí a letadel v Bermudském trojúhelníku a na dalších místeh, o nichž mnozí věří, že se jich zmocnily síly, které nejsou z tohoto světa.

A ještě jedno mystérium se vztahuje k výpravě nešťastné Italie. Při příležitosti příprav na expedici byla vydána pohlednice, na které je zobrazena severní část zemského glóbu a nad ní letící vzducholoď. Dole jsou v oválných rámečcích portréty všech členů výpravy. Kdosi si po katastrofě povšiml, že je zde neznámý autor seřadil v pořadí, v jakém pravděpodobně později umírali. Nejvíce vlevo je první oběť nárazu na led, strojník Pomella. Následují muži, které odnesla troska lodi a švédský meteorolog Malmgren, jenž nepřežil pokus o pěší pochod na pevninu. Když u nás na počátku sedmdesátých let pohlednici přetiskla Mladá fronta, žili ještě tři účastníci expedice, zobrazení na pravém okraji pohlednice v tomto pořadí: palubní důstojník Mariano, akademik Běhounek a generál Nobile. V tomto pořadí také krátce na to zemřeli...

Jan Novák